Gustav Frištenský - strava

Co povečeřel před zápasem Gustav Frištenský v sobotu večer 23.srpna 1913 v jídelně u Obecního domu? Napsal o tom Večerník Práva lidu:

Věděl jsem, že nazítří čeká mistra Frištenského obtížný zápas Lurichem, a byl jsem přirozeně zvědav na dietu, s jakou se zápasníci připravují na námahu, jiným smrtelníkům neznámou.

 

Nedivil jsem se proto pranic, když nejpopulárnější český zápasník nespokojil se s roštěnkou a dal si ještě porci šunky, pojalo mě však jakési horko vlastní malomoci, když mistr poroučel si dále rostbeaf a na to kapra v rosolu, pak ještě dvakráte švestkové koláče, a nemaje všeho toho patrně do syta, ještě nemalou amolettu s marmeládou. K jeho chvále nuno podotknouti, že celý tento dlouhý jídelní lístek zapíjel jen minerální vodou. Nemoha v sobě utajiti stále se stupňující zvědavost, otázal jsem se mistra Frištenského, je-li tato řada jídel jeho každodenní večeří. Svěřil se mi, že taková luxusní večeře náleží k jeho trainingu den před zápasem, neboť den zápasu jest pro něho dnem postu. O 9.hodině se mistr zvedl a odešel.

Zatím však mou pozornost zaujal druhý „jedlík“, který nepozorován zasedl poblíž mého stolu a „pohoršoval“ své okolí kromobyčejným „hladem“. Právě se domlouval s číšníky o nemilou věc, nemoha již dostati nadívaného holuba, který byl přece na jídelním lístku řádně napsán a nepřešrktnut. Muž onen snědl teprve dvě porce raků, beafsteak, porci šunky, dvakrát ragout, a zase jednou šunku a roštěnku a k ukojení hladu scházel mu jen holub, kterého si ponechal na konec.

Hladovým mužem byl onen Lurich, který se měl příštího dne setkati v zápase s Frištenským.

Lurich:

 

„Chutná Vám, chutná, mistře?“ tázali se ho dotěrní zvědavci. „Dnes zrovna ne tak,“ odpovídá dobrácky Rus, „nechci se moc najísti před spaním, nemohl bych spát a zítra mám zápas...“ Ale okolnost, že nedostal již holuba, jej rozzlobila tak, že nevrle zaplatil a odešel.

Věc byla zajímavá a bylo nutno znáti její konec. Proto jsem ho stopoval a vstoupil za ním do kavárny Continental na Příkopech. Mistr si dal napřed kávu, pak tři vejce na tvrdo, talíř sladkých zákusků, dvě sklenice mléka a kysibelku a pak šel spáti v důvěře ve zdar zítřejšího zápasu..

Zápasu na hřišti Slavie přihlíželo 5000 diváků, byla to senzace léta roku 1913. Očitý svědek zápas popisuje:

Střídaly se tu celé řetězy chvatů, vypěstěných do nejjemnějších finess a nuancí, útoků a protiútoků. Chvílemi nastaly rychle za sebou jdoucí spleti chvatů a úniků, při nichž těla jen padala a odskakovala od koberce. Celý zápas prodchnut byl ojedinělou myšlenkou, jak jinak ani býti nemohlo tam, kde zápasil Lurich, veliký mistr zápasnické teorie a Gustav Frištenský, který brilantní technikou vyzvedl se po bok světového mistra.

Tempo zápasu bylo již v druhé minutě prudké, neboť Frištenský dal se nésti tentokráte úmyslem rozhodnouti zápas ve svůj prospěch v době co nejkratší. Tato snaha se mu stala osudnou, neboť nebyl v rychlém tempu dosti ostražit proti zápasnickým úskokům, jichž Lurich mohl s úspěchem používati. A také to byl zápasnický úskok, který dopomohl Lurichovi ku překvapujícímu vítězství v neočekavaně krátké době.

Ve chvílí napjatých momentů, v 36.minutě, chopil Frištenský Luricha křížním chvatem, ten obrací se mu však v náručí a po marném pokusu překotiti Frištenského, dává se sám Frištenským zvednouti do výše.

Frištenský provádí bravurní mlýn a střelhbitě se vrhá s protivníkem k zemi, kterýž však s větší ještě rychlostí sevře mu v letu hlavu a v okamžiku, kdy těla padají k zemi, otáčí Lurich Frištenského na lopatky. Marně se Frištenský zmítá a snaží se přejíti do mostu.

Lurich podtrhováním hlavy ho pokaždé prolamuje a drží ho jako přikovaného na lopatkách. Překvapen a zdrcen vstal Frištenský, nechtěje věřit náhlosti konce, a neméně překvapeno bylo i obecenstvo. Zklamání bylo všeobecné, neboť v okamžiku, kdy všechna srdce tloukla touhou po zdaru sympatického českého závodníka, se zapomnělo, že soupeřem jeho byl mistr světa. Proto i porážka Frištenského nemohla ani na chvíli zastřítit zvuk jeho jména.

30.srpna si však Gustav Frištenský vynutil odvetu. Příznivcům slíbil, že tentokráte nebude spěchat na rychlé ukončení zápasu, ale přidrží se své osvědčené taktiky – bojovat opatrně a bez ohledu na čas.

V sobotu 30.srpna 1913 byl žofínský sál nabitý do posledního místa. Na podium vstoupil ledově klidný Frištenský a jakoby lhostejný Lurich. Střetnutí Lurich zahájil v rychlém tempu a okamžitě srazil Frištenského k zemi. Jeho taktika je jasná – chce vyvést Frištenského z rovnováhy a překazit jeho záměr dlouhého a opatrného zápasu. Lurich tedy nepřestával útočit a zdálo se, že má převahu a utkání nepotrvá dlouho. Frištenský se několkrát ocitl ve velmi nebezpečné situaci. Ale zatím se brání s klidem a přehledem. Neútočí. Vyčkává, až se Lurich trochu unaví.

V polovině třetího kola se Lurich zvedal ze země a nechtěne udeřil Frištenského do obličeje. Ten se lehce zapotácel,Lurich se na něho okamžitě vrhl a snažil se ho obrátit na lopatky.

Frištenský takový útok nečekal, ale neztratil duchapřítomnost a snažil se zachránit. Lurich se zřejmě domníval, že má vítězství jisté, na zlomek povolil sevření i pozornost.

Ten zlomek vteřiny stačil Frištenskému, aby se vyprostil z kritické polohy a Luricha sám bleskurychle převrátil na lopatky.

Obecenstvo odměnilo neočekávaný obrat v zápase dlouhým potleskem a zástupy nadšenců doprovázely Frištenského až k Obecnímu domu.

Zdroj: S pozdravem síle zdar od Břetislava Dytrycha.